Málokdo je v dnešní době ochotný pomáhat někomu jinému. Každý spíš myslí na sebe a na to, aby ON měl dostatek všeho, po čem touží.
Nikdo nechce investovat svou energii, čas a peníze do někoho cizího. Lidé si v podobných situacích kladou otázky typu: Co tím získám? Co když tu pomoc ten člověk ani nepotřebuje? ...Snaží se z toho všemožně vykroutit a nakonec dojdou k závěru, že akorát ztratí čas a stejně z toho nic nebude! Vždyť jim možná ani nikdo nepoděkuje...
Lidem jde většinou pouze o to, aby z toho něco dostali. Mnohé "hvězdy" dělají pro něco různé dobročinné organizace hlavně kvůli tomu, aby byli vidět jako "ti hodní". Ale najdou se samozřejmě i takoví, kteří to dělají opravdu jako podporu dobré věci.
My lidé máme takovou podivnou představu, že můžeme všechno mít. Vůbec si ale neuvědomujeme, že pokud něco chceme, musíme pro to také něco udělat. Investovat do toho své vlastní peníze, energii, čas. Nezískáte přece ze dne na den půl milionu, aniž byste pro to nic neudělali (nechci vás zklamat, samozřejmě nelze vyloučit, že by se takové případy vyskytovaly, ale při obvyklém pracovním postupu se to prostě nestává... :-)
Nechci tady teď nabízet běžný postup, jak získat půl milionu, ale chci vám zde napsat pár věcí o pomoci, které možná nevíte, nebo jste na ně už zapomněli.
"Pokud se chceš pozvednout, pozvedni někoho jiného." Brooker T. Washington (1859 - 1915)
Z toho citátu jasně vyplývá, že z pomoci mohou něco získat obě strany. Nemyslím tím, že někomu půjčím peníze a oba dva tím získáme sto tisíc... myslím tím, že nás to může něčím obohatit. Dám klasický příklad ze života. Prosím, neberte to jako nějakou legraci, mně to takhle opravdu funguje (a nejsem jediná)!
Představte si, že jdete večer z práce úplně utahaní, nic se vám nedařilo a máte špatnou náladu, protože šéf vás seřval. Normální případ ;-) Jdete po ulici, přemýšlíte o tom strašném dni a asi nevypadáte zrovna vesele. Najednou si všimnete, že proti vám jde člověk, kterého už jste párkrát potkal. Dneska ale vypadá obvzlášť sklíčeně (asi jako vy). ...Teď máte několik možností, co udělat. Já vám tady ale napíšu jednu, která podle mého zastupuje nejprimitivnější způsob pomoci. Je to úplně prosté! Vydejte ze sebe svou poslední zbylou energii a až půjde ten člověk okolo vás, usmějte se na něj. Jak říkám, PROSTÉ! Možná si teď myslíte, proč bych měl vydávat svou poslední energii na nějaký "blbý" úsměv? Kdo nezažil, nepochopí! Tím, že vy se usmějete na toho "nešťastníka", můžete mu způsobit opravdu radost. Možná, že se na něj za celý den nikdo ani neusmál a proto byl tak nešťastný. Možná mu váš úsměv nesmírně pomohl, protože už si nepřipadá tak neviditelný. A nezoufejte, domů se také dostanete. Úsměv, který jste tak pracně vytvořili, vám najednou nejde vrátit zpět do původního zamračeného obličeje. Prostě to nedokážete. Najednou už si nepřipadáte ani tak naštvaní. Z úsměvu získáváte energii. Díky takové "blbosti" jste nejen pomohli někomu dalšímu, ale dokonce i sami sobě. Vážně, zkuste to!!!
"Řekni člověku, že je statečný, a pomůžeš mu, aby takový byl." Thomas Carlyle (1795 - 1881)
Mnohdy stačí opravdu jen maličkost, úplně malá pomoc, jako byl úsměv v předchozím odstavci, která ale pro druhého znamená více, než byste čekali!
"Jak daleko člověk v životě dojde, záleží na tom, jestli je něžný k malým, má soucit se starými, cítí se zápasícími a je snášenlivý vůči slabým. Protože někdy v životě člověk sám tímto vším projde." George Washington Carver (1864 - 1943)
Nepřemýšleli jste někdy o tom? Je to naprosto logické a chápou to i malé děti v mateřské školce. Vlastně malé děti jsou jediné, kdo to opravdu dělají proto, že jim to přijde přirozené. Jak je ale možné, že my, kteří máme mít více rozumu, na tohle zapomínáme? Malým dětem přijde úplně normální, že když někdo brečí, máme za ním přijít a utěšit ho. My místo toho děláme, že ho radši nevidíme. Jak se ale chceme posunout v myšlení dál, když nedokážeme takovou primitivní věc?! Víte, co mě ale fascinuje nejvíce na malých dětech? Ony jako by tu poslední větu neznaly, jako by jí přehlížely. Oni to nedělají kvůli tomu, že pak se také mohou dostat do podobné situace, oni to dělají kvůli tomu, že jim to přijde normální. Chtěla bych, aby i pro nás se to jednou stalo NORMÁLNÍM!
"Kéž mi dáš vykonat veškeré dobro, které mohu, pro všechny lidi, pro které mohu, a tak často, jak mohu, neboť stejnou cestou už se znovu ubírat nebudu." John Wesley (1703 - 1791)
Kéž bychom my lidé měli stejný cíl, jako tento známý muž! Nemůžeme někomu pomáhat z donucení... Pokud chcete opravdu pomoci, musíte to udělat od srdce! Protože to tak budete vy sami chtít, protože to tak budete cítit! Protože vám nebude jedno, že je na světe tolik trpících. A co na světe, všude kolem vás je sposta lidí, kteří potřebují pomoc, povzbuzení a potěšení. My nemůžeme přeci říct: Ať jim pomůže někdo jiný! ...Kdo je ten "někdo jiný", když tohle říkají všichni? Mám pro vás ještě jeden úkol. Bude asi trošku složitější, ale alespoň ho zkuste. V nejhorším případě vždycky můžete přestat ;-) Pokud se vám tento článek líbil, zkuste to po malých kousíčkách s pomocí druhým. Každý den, nebo každý týden, udělejte jednu malou věc pro někoho druhého. (Pokud to půjde, tak se snažte, aby to nebylo moc nápadné. Rozhodně ne formou nějaké sbírky na podporu vašeho starého souseda, který potřebuje nové vybavení bytu.) Pak si to večer někam zapište a uvidíte, jak se vám bude rychle papír zaplňovat. (Je důležité si to psát, protože budete mít zpětnou odezvu. To znamená, že uvidíte, jak vám to jde a kolik věcí už jste udělali. A nezoufejte, pokud budete mít stále téměř čistý papír, ono to pak časem nakonec půjde samo!)
Tak tohle byl článek, který se dá brát téměř jako takový kurz po internetu na to, jak si začít všímat lidí okolo sebe a jak jim (pokud bude potřeba) pomoci.
Na závěr tu mám ještě takový malý ceník toho, co z pomoci druhému člověku můžete získat. Já si ale upřímě myslím, že nejlepší je, pokud pomáháte s tím, že za to nic nechcete! Ještě by nebylo marné napsat, že tento ceník není seřazen podle hodnoty. Každý potřebuje a očekává něco jiného za svou pomoc...
PŘÁTELSTVÍ
(mezi tím, kdo pomoc poskytl a kdo jí dostal, může vzniknout pevné pouto)
UZNÁNÍ
(pokud se někdo dozví o vašem záslužném činu, může se vám dostat i uznání)
PODĚKOVÁNÍ
(to je pro toho, který pomáhá, často nejhezčí cena)
VRÁCENÍ POMOCI
(nenamlouvejme si nic, každý občas potřebuje pomoc)
...
NIC
(pokud se dopracuješ na tuto příčku ceníku, kdy za svou pomoc nebudeš nic chtít a nic čekat, pak jsi pochopil opravdovou podstatu pomoci!)
|
|