Když jsem si přečetla pár zajímavých článku na toto téma, dospěla jsem k názoru, že i u nás jsou náznaky otroctví. A co mne děsí nejvíce je, že se to týká pracovité a slušné menšiny našich obyvatel. Příkladně můj otec, který musel pracovat 20 hodin denně, i když to nemohl fyzicky zvládnout a bylo to protiprávní. Přesto měl jen jednu možnost- buďto se podrobit, nebo se nechat vyhodit!! A tak je bez práce. A takových lidí je velmi mnoho- nechceš dělat co říká zaměstnavatel? Tak běž pracovat jinam. To je hrůza,co? V dnešní vysoké nezaměstnanosti je to jako odsouzení k chudobě. Ale to asi nikdo, kdo nepracoval ve velké fabrice, kterou vlastní cizinci, nepochopí. Dnes jsou lidé vykořisťováni strachem o práci a ztrátou příjmů. To podstatné je, že ponížili lidskou bytost na pouhé číslo v záznamovém archu. Nic víc. A kde není úcta k životu a člověku, tam to ani jinak vypadat nemůže.

No jasně, kdo neslyšel o novodobém otroctví? :-) Ne, dělám si srandu, ale o novodobém otroctví jsem opravdu slyšela od svý ségry, která jen tak mimochodem založila tuhle stránku, a být v její blízkosti a neslyšet o novodobém otroctví je skoro nemožné a to je dobže ;)